Astrosloupek na leden 2019

Těšíte se na zasněženou zimní krajinu? Samozřejmě - na co jiného se těšit v lednu! Jen abychom neměli zimu takovou, jaká tu byla v roce 1290: „Tato zima byla neslýchaně mírná, pouze zima 1185/1186 jí byla podobná: na vánoce kvetly stromy, dívky přinášely čerstvé květy z kvetoucích třešní a chlapci se brouzdali v řekách. Na den 6. ledna přiletěli ptáci a dne 14. ledna se již nacházely jahody a vinné keře již začaly kvést… Léto a podzim byly velmi deštivé.“

V lednu se Země dostává nejblíže Slunci. Letos bude v periheliu 3. 1. v 6 hodin a bude od Slunce vzdálená 147,1 milionu kilometrů. Země se bude pohybovat nejrychleji na své oběžné dráze, v létě je stav obrácený. Tuto skutečnost postihuje i kalendář: „zimní“ polovina roku je kratší než „letní“. Mezi podzimní a jarní rovnodenností uběhne 179 dnů, mezi jarní a podzimní 186 dnů. Na jižní polokouli, kde se roční doby střídají v obrácené podobě, je tomu naopak.

Pohled na západní část večerní oblohy nás přivádí k hvězdnému podzimu, neboť tam jsou souhvězdí podzimní. Dominuje tam souhvězdí Pegase a Andromedy, i cirkumpolární (u nás nezapadající) Kasiopeja. Ve velkém, ale slabém souhvězdí Ryb (Pisces) je nápadný červenavý Mars. U severozápadního obzoru uvidíme jasné hvězdy Deneb (souhvězdí labutě – Cygnus) a Vegu (souhvězdí Lyry). Na spojnici těchto dvou hvězd leží pomyslná hranice, která odděluje cirkumpolární díl oblohy - Deneb, od zapadajícího dílu (a vycházejícího, pochopitelně) – Vega. Situaci nad západním obzorem přibližuje mapka: 

Pohled nad západní obzor ve 20.00 SEČ 15. 1.

Nad jihovýchodní částí obzoru je nápadné souhvězdí Oriona. Trojice hvězd v jedné řádce tvoří jeho opasek. Ta západní, pravá, leží téměř na nebeském rovníku. Vysoko nad jihem uvidíme Býka (Taurus) s otevřenou hvězdokupou Plejády, která vypadá jako docela malinkatý vůz. Plejády se mohou stát dobrým ukazatelem kvality našeho zraku. Kdo z nich uvidí bez dalekohledu za dobrých pozorovacích podmínek sedm hvězd, má průměrný zrak. Devět hvězd dokáže uvidět velmi dobré oko, deset a více spatřených hvězd v Plejádách znamená citlivý a ostře kreslící zrak. Musím však dodat, že není dobré se na slabé objekty noční oblohy dívat přímo, ale kousek vedle nich. Uprostřed sítnice není naše oko v noci právě nejcitlivější. Noční vidění je citlivější blíž k okraji sítnice.

Mapka upřesňuje pohled nad jižní obzor.

Pohled nad jižní obzor ve 20.00 SEČ 15. 1.

Nad východním obzorem uvidíme jednak jasného Síria ve Velkém psovi (Canis Major), ale poněkud výše dvojici hvězd Castor a Pollux v Blížencích (Gemini). Můžeme využít známou taktiku, že do Orionova východního ramene (na mapce

označená hvězda řeckou alfou v souhvězdí Oriona) zabodneme jehlu kružítka a psací hrot dáme na Síria (alfa ve Velkém psovi) a uděláme půlkruh ve směru chodu hodinových ručiček. Tak se snadno přesuneme od Síria k Procyonu (Malý pes – Canis Minor) a přes Castora a Polluxe (alfa a beta v Blížencích – Gemini) ke Capelle (alfa ve Vozkovi – Auriga). Nad severovýchodním obzorem vyhledejme Vleký vůz (Ursa Major). Mezi ním a Vozkou leží nenápadné souhvězdí Rysa (Lynx) a v něm se pohybuje kometa Wirtanen, která snad ještě by mohla být dostupná bezdalekohledu, ale spíše nám ji ukáže aspoň turistický dalekohled.

Stav nad východním obzorem upřesňuje mapka.

Pohled nad východní obzor ve 20.00 SEČ 15. 1.

Ráno nad jihovýchodem uvidíme nedaleko sebe jasnou Venuši a  o něco méně jasného Jupitera. Nad východem spatříme souhvězdí Herkula i s jeho kulovou hvězdokupou. A nad severovýchodem se  přivítáme s Labutí (Cygnus) a Lyrou a tím i s hvězdami, se kterými jsme se večer loučili – Deneb a Vega.