Astrosloupek na duben 2023

Na dubnové večerní obloze můžeme spatřit nejmenší planetu sluneční soustavy Merkur. Ten lze pozorovat již od konce března, avšak v dubnu bude večer relativně snadno pozorovatelný nad západním obzorem. Jelikož se jedná o ke Slunci nejbližší planetu, její pozorování je poměrně nesnadné, neboť se Merkur ze všech planet nejčastěji ztrácí v záři Slunce. Proto jsou nejvýhodnější podmínky pro jeho pozorování právě ve dnech, kdy je na obloze od Slunce úhlově nejdále.  Tento okamžik nastane 11. dubna, kdy se bude Merkur nacházet zhruba 19° od Slunce. V astronomii se toto postavení planet označuje jako největší elongace.

 Merkur a Venuše nad západním obzorem, program Stellarium

 

Zobrazení polohy Merkuru pro každý den na večerní obloze na duben 2023, Hvězdářská ročenka 2023, upravil: Karel Slavík

 

Během první půlky noci již zapadají typická zimní hvězdná uskupení Býka, Orionu a Blíženců. Po západu Slunce můžeme vysoko nad západním obzorem pozorovat velmi jasnou planetu Venuši, kterou nazýváme Večernicí.

V polovině měsíce bude Večernice zapadat před půlnocí a její pobyt se bude v první půlce noci do konce května nadále prodlužovat. Po Slunci a Měsíci je nejjasnějším objektem na obloze, takže ji nalezne prakticky každý jako velmi zářivou „hvězdu“.

Podmínky k pozorování Venuše pro rok 2023, Hvězdářská ročenka 2023, upravil: Karel Slavík

 

Západní obzor, program Stellarium

 

Nad jižním obzorem spatříme v první polovině noci typická souhvězdí jarní oblohy. V první půli noci můžeme pozorovat méně výrazného Raka s dvojicí otevřených hvězdokup M44 a M67. Jižně od Raka spatříme nízko nad horizontem hlavu Hydry a část jejího hadovitého těla. Hydra je nejrozsáhlejší souhvězdí na obloze vůbec a nalezneme zde řadu poměrně snadno pozorovatelných objektů vzdáleného vesmíru, např. kulovou hvězdokupu M68 nebo galaxii Jižní větrník s katalogovým označením M83. Oba objekty lze pozorovat triedrem nebo menším hvězdářským dalekohledem jako mlhavé skvrny.

Východně od Raka spatříme výrazného Lva a pokud budeme pokračovat stejným směrem dále na jihovýchod nalezneme souhvězdí Panny s nejjasnější hvězdou Spica (α Virginis). V tomto hvězdném uskupení se nachází kupa galaxií v Panně, která obsahuje zhruba 2000 členů.

Jasnou Spicu nalezneme nejsnadněji tak, že prodloužíme dvě koncové hvězdy tvořící oj asterismu Velkého vozu a tímto směrem dojdeme až ke čtvrté nejjasnější hvězdě celé oblohy Arcturus (α Bootis) v souhvězdí Pastýře. Pokud budeme od Arctura pokračovat jižním směrem, nalezneme zmiňovanou Spiku v Panně. Obě jmenované hvězdy patří do uskupení zvané Jarní trojúhelník, kam dále patří hvězda Regulus (α Leonis) ve Lvu. Právě hvězdy tvořící Jarní trojúhelník představují základní obrazec, pomocí kterého se na jarní obloze snadněji zorientujeme a vyhledáme další méně nápadná souhvězdí.

Jižní obzor, program Stellarium

Jarní trojúhelník, program Stellarium

 

Pokud se přesuneme dál nad východní obzor nalezneme malé, ale dobře rozpoznatelné souhvězdí Severní koruny s nejjasnější hvězdou Alphecca (α CrB). Arabsky Alphecca znamená „jasná v míse“, neboť v tomto uskupení v Arábii spatřovali misku nebo mísu. Alphecca je mimo jiné známou proměnnou hvězdu, tedy hvězdou na obloze, která periodicky mění svou jasnost. Setkat se můžeme s názvem Gemma, což znamená „drahokam“ nebo „poupě květu“.

Hvězda Alphecca spolu s Algolem (β Per) jsou typickými představiteli zákrytových proměnných hvězd. Z pohledu pozemského pozorovatele dochází k zákrytu jedné složky druhou v určitém pravidelném intervalu, což se může projevit poklesem jasnosti. Obě složky kolem sebe obíhají s periodou 17 dní. Vzdálenost obou složek od Země činí přes 75 světelných let.

Schéma průběhu zákrytu proměnné hvězdy Alphecca, autor: Bohuslav Matouš

 

Výše nad obzorem spatříme asi nejznámější hvězdné uskupení Velký vůz, který je součásti jednoho z největších a zároveň nejstarších souhvězdí oblohy Velké Medvědice. Najdeme zde mnoho vzdálených galaxií jako je Bodeho dvojice M81 a M82 nacházející se v severní části souhvězdí. Pro vyhledání samotné M81 bez bližších detailů nám za příznivých podmínek postačí pouhý triedr.

S větším dalekohledem od průměru 250 mm a více spatříme již nejen jasné halo obklopující galaktické jádro, ale i náznak rozvinutých spirálních ramen. Ve střední části Velké medvědice nalezneme Soví mlhovinu M97. Jedná se o typ planetární mlhoviny, na kterou je opět nutné zamířit alespoň střední hvězdářský dalekohled, který nám odhalí malou kulatou skvrnu s ostrými okraji.

Východní obzor, program Stellarium

 

Soví mlhovina M97, autor: Keith B Quattrocchi, zdroj: NASA web, Astronomy Picture of the Day 2009

 

Viditelnost planet:

• Merkur – v první polovině měsíce večer nad západem, 11. 4. ve 23 h v maximální východní elongaci (19°od Slunce) v Beranu
• Venuše – večer vysoko nad západem v Býku
• Mars – v první polovině noci v Blížencích
• Jupiter – nepozorovatelný
• Saturn – ve druhé polovině měsíce ráno nízko nad jihovýchodem, ve Vodnáři
• Uran – začátkem měsíce večer nad západem v Beranu
• Neptun – nepozorovatelný

 

 

Příjemné a ničím nerušené pozorování a jasnou oblohu přeje Karel Slavík

---