01.08. 2022

Astrosloupek na srpen 2022

Slunce v srpnu

Východy a západy Slunce v průběhu srpna (platí pro 15° vých. délky, 50° sev. šířky, časy v SELČ):

Datum

Východ

Západ

1. 8.

5:29

20:43

15. 8.

5:49

20:19

31. 8.

6:13

19:46

Vzhledem k tomu, že Slunce bylo v minulém měsíci neobyčejně aktivní, dá se očekávat, že by tomu tak mohlo být i v srpnu. Na zákresu slunečních skvrn ze dne 12. 7. 2022 jsou vidět dvě velké skupiny, přičemž vůdčí skvrny bylo možné spatřit i pouhým okem. K tomu je ovšem potřeba být vybaven brýlemi s mylarovou fólií či podobným certifikovaným filtrem. Ovšem pozor, v internetových obchodech se nezřídka objevuje v nabídce zboží nejistého původu. Pokud si chcete být jisti kvalitním nákupem, doporučujeme nabídku na těchto stránkách:

http://www.supra-dalekohledy.cz/slunce/kontinuum/foliove-filtry/.

srpen_01_n

Zákres slunečních skvrn ze dne 12. 7. 2022

Při návštěvě naší hvězdárny se také můžete domluvit s odborným pracovníkem a zkusit si vytvořit vlastní zákres slunečních skvrn s naší pomocí.

Pozorování Měsíce

5.8.

13:06

první čtvrť

10. 8. 

19:08 

Měsíc v přízemí (359 828 km)

12. 8. 

3:36

úplněk

19. 8. 

6:36

poslední čtvrť

 22. 8. 

 23:52

 Měsíc v odzemí (405 418 km)

 27. 8. 

 10:17

 nov

Zajímavé seskupení výraznějších nebeských těles proběhne 21. 8. 2022.  Kolem třetí hodiny budeme mít možnost na obloze sledovat zajímavé seskupení Měsíce, Marsu, Aldebaranu (α Tau) a otevřené hvězdokupy Plejády (M45).

V této sestavě bude viditelný i Uran, ten je teoreticky možné při vynikajících pozorovacích podmínkách a znalosti jeho přesné polohy pozorovat i pouhým okem, výborný zrak pozorovatele je také zapotřebí.

srpen_02_nSeskupení Měsíce, Marsu, Plejád a Aldebaranu bude pozorovatelné 21. 8. ve 3:00

Viditelnost planet

Jedinou planetou, kterou v srpnu nespatříme, bude Merkur. U něj sice nastane 27. 8. v 18:00 největší východní elongace, čili bude z hlediska pozemského pozorovatele úplně nejvýchodněji od Slunce, ale zapadat bude již půl hodiny po něm a zcela zanikne v přesvětlené oblasti soumraku.

Venuši uvidíme každé ráno nad východním obzorem. Vychází dříve než Slunce a nachází se tedy v „režimu Jitřenka.“

V sobotu 6. 8. ráno ji budeme pozorovat v blízkosti hvězdy Pollux (β Gem) nad severovýchodním obzorem. Poblíž velmi úzkého srpku Měsíce ji spatříme 26. 8. před východem Slunce.

Mars bude na obloze viditelný ve druhé polovině noci, jeho konjunkci s Uranem spatříme 2. 8. ve 2:00. 

Obří planety Jupiter, Uran a Neptun budeme sledovat po půlnoci, planetu Saturn ovšem uvidíme po celou noc. Večer 14. 8. v 19:00 se Saturn ocitne v opozici se Sluncem a tentýž den ve 23:49 bude nejblíže Zemi (8.8 AU, tedy 1 324 958 049,03 km).

srpen_03_nPři pozorování hvězdářským dalekohledem budou viditelné i některé Saturnovy měsíce

Perseidy

Perseidy jsou meteorický roj, který je známý už od počátku 1. století našeho letopočtu z pozorování v Číně a ve východní Asii. V 18. století bylo zjištěno, že se srpnová aktivita každoročně opakuje. Počátkem 19. století byl určen zdroj meteorů

v oblasti souhvězdí Persea. Roku 1861 upozornil italský astronom Giovanni Schiaparelli na shodu drah meteorického roje

s drahou komety 109P/ Swift – Tuttle. Tato kometa je prokazatelně původcem Perseid. Roj je aktivní od 17. 7. do 24. 8., jejich maximum bývá v rozmezí 11. – 13. 8.

srpen_04_nRadiant vstupu meteorického roje Perseid do atmosféry

Měsíc si nemohl vybrat nejnevhodnější dobu na úplněk, proto se na letošní pozorování Perseid se vypravíme v sobotu nejlépe někam hodně daleko za město, do míst, kam nezasahuje světelný smog. To zvýší naše šance na pozorování roje, avšak asi nám to bude i tak málo platné. Vzhledem k přesvětlené obloze měsíčním svitem, máme šanci vidět pouze výraznější meteory.

Perseidám se také říká Slzy svatého Vavřince, podle světce, jenž byl 10. 8. roku 258 umučen. Datum jeho popravy předchází těsně maximu roje.

Srpnová souhvězdí

V půli srpna bude možné pozorovat nebeské objekty již po 21. hodině. Na východě se nacházejí souhvězdí Pegasa a Andromedy, která spojuje hvězda Alpheratz, nyní (α And), dříve také označovaná jako (δ Peg). Poblíže Andromedy nebude potíž nalézt při dobrých pozorovacích podmínkách a mimo světelné znečištění nejbližší spirální galaxii M31.

srpen_06_nPoloha galaxie M31 na obloze

Je to nejvzdálenější objekt, který lze vidět ničím nevyzbrojenýma lidskýma očima – světlo, které uvidíte se na svou pouť vydalo před zhruba dva a půl milióny let, tj. zhruba v době, kdy se v Africe objevili první zástupci rodu homo.

Od jihu, kde se nachází galaktický střed, se bude rozprostírat k severu rameno naší galaxie, úkaz nazývaný Mléčná dráha. Světlo miliard hvězd našim zrakům splývá v dlouhý mlžný pás táhnoucí se od severu až k horizontu, kdybychom použili dalekohledu, rozlišili bychom mnoho hvězd, které jej tvoří a které naše oči nejsou schopny rozlišit.

Jihozápadně od hvězdy Altair (α Aql), hlavy Orla, spatříme dvě nádherné mlhoviny, označované jako Messier 16 a 17.

Messier 16, neboli Orlí mlhovina je viditelná díky skupině velkých hmotných hvězd tvořících otevřenou hvězdokupu NGC 6611( NGC, neboli New General Catalogue je jedním z nejrozsáhlejších katalogů všech typů objektů nacházejících se v hlubokém vesmíru), které plyn mlhoviny elektricky nabíjejí.  Hvězdokupa NGC 6611, která čítá kolem 60 hvězd, které také formují mračna mlhoviny a vytvářejí v ní táhlé útvary, jakými jsou např. Sloní choboty či Sloupy stvoření. Odhadovaná vzdálenost je přes 5800 světelných let a obsahuje i značný počet modrých veleobrů ne starších než 3 miliony let. Tyto hvězdy právě způsobují ionizaci plynů v mlhovině. Nebude asi překvapením, že M16 svým tvarem připomíná letícího orla.

Severněji od M16 můžeme spatřit M17, čili mlhovinu Omega. Jedná se o velmi jasný objekt ležící od nás asi 5000 světelných let a o průměru přes 30 světelných let. Mlhovina Omega, nazývaná tak pro svůj podkovovitý tvar, je spojena temným pásem s několik set světelných let vzdálenou mlhovinou Orlí. Předpokládá se, že jsou součástí většího molekulárního mračna, ze kterého sledujeme jeho nahuštěné středy - rodiště nových hvězd.

srpen_08nMessier 16 Orlí mlhovina

srpen_09_n

Messier 17 mlhovina Omega

srpen_07_nPohled na oblohu 15. 8. 2022 ve 22:00, ve žlutém kruhu jsou mlhoviny M16 a M17

Osobnost měsíce: Ludvík Očenášek (4. 8. 1872 – 10. 8. 1949)

Progresivní národy mají své raketové konstruktéry. V Německu to byli Oberth a von Braun, v USA Goddard, v Rusku Koroljov. V Čechách tuto roli bezpochyby splňoval raketový konstruktér a vynálezce Ludvík Očenášek, od jehož narození uplyne 4. 8. celých 150 let.

Očenášek byl vynálezcem v širokém smyslu slova. Postavil největší letadlo v monarchii, konstruoval motory a zejména v letech 1928 – 1930 prováděl několika kilometrové lety s raketami. Byl i politicky činný. V roce 1918 odposlouchával vojenské rozhovory vedení armády a předával je Maffii, skupině kolem T. G. Masaryka. Za druhé světové války odmítl pracovat pro Říši a stejně tak odmítl i komunisty po válce. Očenášek je i jmenován v síni slávy Muzea historie výzkumu vesmíru mezi stovkou nejvýznamnějších raketových vizionářů a konstruktérů.

srpen_10_nLudvík Očenášek

srpen_11

Zkoušky prvních československých raket v Nuselském údolí

Astronomická výročí - Objev kosmického záření

Je tomu 110 let od objevu kosmického záření, tedy proudu částic dopadajících da zemské atmosféry vysokou rychlostí. Je tvořeno především protony, jádry hélia a v malé míře i jinými elementárními částicemi. Kosmické záření má původ ve Slunci, v galaktickém i mimogalaktickém prostoru. Podle Enrica Fermiho má záření původ v supernovách.

Dne 7. 8. 1912 se vypravil Dr. Victor Hess balonem Böhmen na historický let do výšky přes 5 km. Balon mu zapůjčil Německý vzduchoplavecký spolek z Teplic – Šanova a kvalitní vodík získal od Rakouského spolku pro chemickou a hutní výrobu z Ústí nad Labem. Dr. Hess zjistil, že se stoupající výškou nad zemským povrchem roste intenzita záření a z toho usoudil, že má původ v kosmickém prostoru. V roce 1936 obdržel Dr. Hess za tento objev Nobelovu cenu za fyziku.

srpen_12_nDr. Hess v koši balonu Böhmen

Výročí kosmonautiky

Je tomu již deset let, co jsme 6. 8. 2012 sledovali v přímém přenosu dosud neviděný přistávací manévr amerického roveru Curiosity. Rover Curiosity byl, coby nová marsovská laboratoř MSL (Mars Science Laboratory), vypuštěn do vesmíru 26. 11. 2011 a jeho sestup probíhal revolučním způsobem. Nad povrchem planety se po odhození tepelného štítu aktivoval raketový jeřáb a ten spustil rover na lanech. Curiosity na rozdíl od předchozích roverů nemá solární panely, ale je poháněn radioizotopovým termoelektrickým generátorem. Jeho hlavním cílem je zjistit zdali byly či jsou na Marsu podmínky pro život. Pomocí přístrojového vybavení roveru probíhá také geologická a atmosférická analýza. Přestože byla životnost Curiosity plánována na necelý jeden pozemský rok, rover je dosud aktivní. Curiosity se pohybuje po povrchu Marsu rychlostí 90 metrů za hodinu a provádí vrty a analýzu horniny. Roveru se podařilo na Marsu identifikovat metan a organické sloučeniny v jeho atmosféře, včetně organického uhlíku potřebného pro vznik života. Uvnitř roveru je několik měřících přístrojů, které díky multifunkční robotické ruce analyzují odebrané vzorky.

srpen_13_nRover Curiosity

srpen14

Trasa Curiosity 2012 - 2021

Zdroje:

Snímky:

Autor textu: Radim Neuvirt
Zpět