Astrosloupek na prosinec 2020
Mlhovina Roseta s otevřenou hvězdokupou v souhvězdí Jednorožce se může stát v prosinci cílem našich větších i menších dalekohledů. Mlhovina na fotografii vypadá kompaktně, ale naše oči z tohoto celku uvidí jen malé části bez jakýchkoli barev, a to jen za vynikajících pozorovacích podmínek a kvalitním dalekohledem. Samotná hvězdokupa je celkem snadno dostupná i malými dalekohledy. Hvězdy ve hvězdokupě vznikly asi před jedním milionem let, jsou velmi mladé, z materiálu mlhoviny. Vzdálenost je okolo 5 500 světelných let. Autor úvodní fotografie, zdroj: Andreas Fink, CC BY-SA 3.0 , prostřednictvím Wikimedia Commons
Roku 1317 „Pro neobyčejnou zimu a množství napadaného sněhu nastala veliká drahota. Mření bylo jak mezi lidem, tak i mezi zvířaty“. Rok 1318 nebyl lepší: „Také v tomto roce byl v Čechách hladomor. Sedláci spolu se svými ženami opustili domovy a dvorce a táhli do lesů, tam zabíjeli lidi a žrali je.“ Praví Velká kniha o klimatu zemí Koruny České. Doufejme, že letos to bude, alespoň co se drahoty týče, lepší.
21. 12. 2020 je dnem zimního slunovratu. V 11 h 03m SEČ vstoupí Slunce do znamení Kozoroha.
Zvečera, ještě za soumraku, uvidíme nad jihozápadním obzorem Jupitera se Saturnem. Jupiter se bude přibližovat k Saturnu a až 21. 12. ho velmi těsně mine. Přiblížení bude tak těsné, že obě planety uvidíme i ve větším dalekohledu najednou. Budeme moci vidět nejen samotné planety, ale i část z rodiny jejich velkých měsíců. Takováto hodně blízká setkání jsou vzácná. Předchozí se odehrálo 16. 7. 1623, další nastane 15. 3. 2080. Tato takzvaná velká konjukce se tak stává snad nejvzácnějším úkazem tohoto století. Na tuto podívanou máme jen málo času. Planety jsou v 17 hodin již blízko obzoru a zanedlouho budou zapadat.
Pro lepší orientaci, kde se jaký měsíc té které planety nachází, můžete použít tuto mapku.
O týden dříve, v noci ze 13. na 14. 12., vyvrcholí činnost meteorického roje Geminid. Maximum nastane asi hodinu po půlnoci, v době, kdy je radiant roje hodně vysoko nad obzorem. Navíc Měsíc nebude rušit, neboť bude v novu. Za hodinu můžeme napočítat i přes sto meteorů. Mateřským tělesem je planetka (3200) Phaeton, dnes již neaktivní jádro komety. První meteory Geminid můžeme zahlédnout 4. 12., poslední 17. 12.
V první polovině noci uvidíme nad jihozápadem až západem ještě podzimní díl oblohy zastoupený Pegasem či Andromedou. U severozápadního obzoru na ně navazuje část letní oblohy v podobě Lyry nebo Labutě (Cygnus). Situaci nad západním obzorem přibližuje mapka:
Pohled nad západní obzor ve 20,00 SEČ 15. 12.
Nad jihem až jihovýchodem pokračují typická podzimní souhvězdí Berana (Aries) či Trojúhelníku (Triangulum). Jasný načervenalý Mars nám ukazuje, kde hledat nenápadné rozsáhlé souhvězdí Ryb (Pisces). V tomto souhvězdí se nachází ve vzdálenosti asi 30 milionů světelných let galaxie, která je velikostně srovnávána s naší Mléčnou dráhou. Nese označení M 74. Je viditelná již v malých amatérských přístrojích. Ale až výkonnější dalekohledy nám odhalí náznak spirální struktury. Konečně, je to první galaxie, u které byla spirální struktura rozpoznaná. Je k nám natočena „na plocho“, což usnadňuje rozpoznat její strukturu. Je největší členkou malé skupinky galaxií. Mapka upřesňuje pohled nad jižní obzor.
Pohled nad jižní obzor ve 20,00 SEČ 15. 12.
Nad východním obzorem zazáří typická zimní hvězdná obloha. Orion je nápadné souhvězdí a stává se tak dobrým východiskem k dalším částem hvězdné oblohy. Tři hvězdy jeho opasku uspořádané v jedné linii nás prodloužením jejich spojnice dovedou k souhvězdí Býka (Taurus). Můžeme využít i spojnic jiných hvězd, jejichž prodloužením dorazíme k jiným souhvězdím. Východně sousedí Orion s nenápadným souhvězdím Jednorožce (Monoceros), kterým probíhá velmi nenápadná část Mléčné dráhy. Díky tomu, i když se na první pohled nejedná o zajímavou část hvězdné oblohy, už v menších dalekohledech uvidíme bohaté hvězdné pozadí, například otevřenou hvězdokupu M 50 nebo NGC 2244 obklopenou mlhovinou Roseta, jejíž nejjasnější část bychom také mohli uvidět. Jednorožec je moderní souhvězdí vytvořené v 17. století. Poprvé jsme ho mohli spatřit na hvězdném globu z roku 1612 od Petruse Plantia, od něj jej převzal Jakob Bartsch a coby souhvězdí Jednorožce tuto část oblohy zanesl do svých hvězdných map v roce 1624. Stav nad východním obzorem upřesňuje mapka.
Pohled nad východní obzor ve 20,00 SEČ 15. 12.
Ranní obloha nad východním obzorem ponese v nadhlavníku Velký vůz, níže Pastevce (Bootes), Herkula či Severní Korunu (Corona Borealis). U jihovýchodního obzoru ještě zahlédneme planetu Venuši, která se čím dál tím více přibližuje (pochopitelně, že jen na obloze) ke Slunci. Ale můžeme si povšimnout i souhvězdí Panny (Virgo), ve kterém se nachází rozsáhlá kupa galaxií. Řada z nich je dostupná i menším astronomickým dalekohledům. Nad severovýchodem uvidíme souhvězdí Lyry či Draka.
Pohled nad východní obzor 15. 12. v 6,00 SEČ.
Měsíc bude v poslední čtvrti 8. 12., novu dosáhne 14. 12, první čtvrti 22. 12. a úplněk nastane 30. 12.
Všechna naše zařízení jsou momentálně pro veřejnost zavřená. Protože se však situace stále mění, sledujte, prosím, nejen PESa, ale i naše stránky, zda nenastala nějaká změna.
Co by vás mohlo zajímat?
Naše sluneční soustava zřejmě má na svědomí také takovouto dvojnásobnou bludici.
Opravdu stojíme na pevné zemi?
Úvodní citace: Jiří Svoboda, Zdeněk Vašků, Václav Cílek: Velká kniha o klimatu zemí Koruny České, Regia 2003
Mapky: Program Cartes du Ciel.
S přáním jasného prosincového nebe za tým pracovníků SHaP Otta Šándor.