Roku 1317 „Pro neobyčejnou zimu a množství napadaného sněhu nastala veliká drahota. Mření bylo jak mezi lidem, tak i mezi zvířaty“. Rok 1318 nebyl lepší: „Také v tomto roce byl v Čechách hladomor. Sedláci spolu se svými ženami opustili domovy a dvorce a táhli do lesů, tam zabíjeli lidi a žrali je.“ Praví Velká kniha o klimatu zemí Koruny České. Doufejme, že letos to bude, alespoň co se drahoty týče, lepší.
Kroniky se zmiňují, že od 2. prosince roku 1664 byla viděna „hvězda 4. velikost převyšující s dlouhým ocasem“… a posléze „6. ledna večer na jasném nebi tu velikou kometu viděti bylo, ocas k východu stahující na dva sáhy podle našeho oka, která tomu městu svítila v následující dny až do 20. měsíce ledna.“ „Dne 13. dubna spatřili jsme dnes náramnou kometu ve dvě hodiny po půlnoci.“ „Sucho toho roku bylo připisováno kometě: vyschly všechny řeky a na mnoha místech byli lidé nuceni chodit pro vodu až 6 mil cesty. Mnoho lidí i dobytka zahynulo.“ Následující rok nebyl lepší: „Velmi horké a suché léto po celé střední Evropě a v Anglii: v Rakousích, Čechách a Uhrách vyschly prameny a řeky.“ Měli to tenkráte štěstí, že dvě jasné komety viděny byly s odstupem několika měsíců. Jen škoda, že jim vše zlé přičítali.
Kroniky o roku 1074 uvádějí: „Na mnoha místech trvala neobyčejně ostrá zima, kdy v lednu udeřily takové mrazy, že z nich množství řek a toků až do dna zamrzlo, pročež se očekávalo opětné silné jití ledů a vodní zátopy. Avšak k veliké radosti se tak nestalo.“ „Panovalo neobyčejné sucho a byl tak veliký nedostatek vody, že vznikaly požáry a nebylo je čím hasit.“ Zima sice ještě nenastala, ale říjnový konec letního času nás k ní opět trochu přiblíží.
Tzv. tunguská událost, obrovská exploze, k níž došlo 30. června roku 1908 v oblasti řeky Podkamenné Tungusky na Sibiři, nezanechala žádné průkazné stopy, že by jejím původcem byl mimozemský objekt – meteorit, kometa nebo něco jiného. Jak ve čtvrtek 17. září ve své přednášce na teplické hvězdárně připomene geolog a geofyzik doc. RNDr. Günther Kletetschka, Ph.D. z Přírodovědecké fakulty UK, Geologického ústavu AV ČR a University of Alaska, v minulosti Země došlo i k mnohem rozsáhlejším explozím podobného charakteru.
„Tento rok byl pro hojnost vzdušných znamení na nebi, pro hluboký sníh, množství bouří, hromobití, krupobití, a průtrží mračen takový, že lidé, zvířata a další věci utrpěly nepopsatelné škody a byl proto nazýván nešťastným. … Skrze veliké sucho po celý srpen se táhnoucí a dále přes celé září až do poloviny října, nikdo nesil ani nepracoval na poli.“ Takto byl hodnocen rok 1191. Škoda, že se záznam nezmiňuje o oněch znameních podrobněji.
Jak vnímali lidé ve středověku děje na obloze? Můžeme se bezvýhradně spolehnout na zápisy v kronikách? Na srpnovém Setkání v první čtvrti probereme vše, co je o dějích nebeských i pozemských zachyceno v kronikách. Budeme si povídat o čertech, dracích i zatměních či kometách, krvavých křížích či mečích na obloze nebeské.
Cyklus zajímavých přednášek na aktuální témata bude na teplické hvězdárně na Písečném vrchu pokračovat v pátek 28. 8. 2020 od 20:30.
Mezinárodní vesmírná stanice nám výrazně rozšířila obzory, ale nebude tu věčně. Mezinárodní partneři se proto již začínají zamýšlet nad jejím nástupcem, vesmírnou stanicí Gateway, která by měla vyrůst v blízkosti Měsíce. Tato stanice by nám měla pomoci připravit se na let k Marsu. Ve čtvrtek 20. srpna o tom bude na teplické hvězdárně vyprávět odborník na kosmonautiku Dušan Majer, mj. šéfredaktor úspěšného webu Kosmonautix.cz.
Přednáška Dušana Majera začne na hvězdárně v Teplicích jako obvykle v 18 hodin.
Příroda Afriky nenávratně mizí. Už dávno nejde jen o ikonické druhy, jako jsou třeba horské gorily, sloni, lvi nebo nosorožci. Jak ke snaze o záchranu africké přírody přispívá Safari Park ve Dvoře Králové vám bude ve čtvrtek 20. srpna 2020 na teplické hvězdárně vyprávět ředitel Safari Parku MVDr. Přemysl Rabas.
PŘEDNÁŠKA BYLA Z DŮVODU PRACOVNÍHO ZANEPRÁZDNĚNÍ PŘEDNÁŠEJÍCÍHO PŘELOŽENA NA NEURČITO!
„Dne 1. května vystoupilo Labe tak vysoko, že se voda v řece dala dosáhnouti z litoměřického mostu. … V roce 1531 vypukla nákaza, povodně, drahota a hladomor, což provázelo po celý rok, jak se o tom zmiňují mnohé kroniky a připisují to jasné kometě, která byla v minulém roce.“ Kroniky zmiňují jasnou kometu v roce 1530, která byla vidět od 6. 8. do 13. 9. Ale v roce 1531 byla v srpnu pozorovaná kometa Halleyova a bylo veliké zemětřesení, které postihlo Lisabon. Dvě komety po dva roky za sebou a s odstupem dvou let přišlo sucho, že „vyschly potoky a řeky suchem trvající tři měsíce takovou měrou, že bylo možno jimi procházeti“ (rok 1533). Dnes se na to díváme jinak, ale pro tehdejšího člověka tu souvislosti mohly být zřejmé.
Netradiční letní Setkání v první čtvrti s fyzikálními pokusy je opět zde. Loni jsme si předvedli pokusy z optiky, letos zamíříme do oblasti akustiky. Zvuk je podobně jako světlo vlnění a má tak s ním mnoho vlastností společných, zároveň je v ledasčem odlišný. Setkání se uskuteční 25. 7. od 18:00 na teplické hvězdárně.
Většina dochovaných podzemních galerií, v nichž pravěcí umělci před mnoha tisíciletími zachytili výjevy ze světa, ve kterém žili, se dnes nachází na území Francie. Pravěké jeskynní malby dodnes fascinují každého, kdo se s nimi setká. K takovým obdivovatelům patří i geolog doc. RNDr. Jaroslav Kadlec, Dr. z Geofyzikálního ústavu Akademie věd České republiky. O své cestě za pravěkým uměním bude vyprávět ve čtvrtek 16. července na teplické hvězdárně.
Komety bývají spjaté s různými neblahými událostmi: války, mor, sucho či naopak příliš deštivo. V roce 1337 se kometa poněkud opozdila: „A tu hvězdu (kometu spatřenou v červenci) předcházelo horko a sucho, které hubilo na jaře všechny rostliny; vzápětí nastal také nedostatek obilí a vína, a hojnost drahoty na mnohých místech“. Někdy se může i posel špatných zpráv opozdit. 
Od objevu prvních planet obíhajících cizí hvězdy, tzv. exoplanet, uběhlo téměř třicet let. Za tuto dobu jich přibylo na seznamu přes 4000. Některé z nich jsou zcela odlišné od planet ve Sluneční soustavě, jiné jsou naopak podobné. Nacházejí se mezi nimi i planety velikostí srovnatelné se Zemí. Může některá z nich hostit život podobný tomu našemu? Jak se vůbec exoplanety objevují a zkoumají? Přijďte si poslechnout příběh vynalézavosti lidského ducha a navnadit do budoucnosti slibující zajímavé objevy.
Na území České republiky se vyskytuje několik druhů lanýžů a v minulosti se zde konaly také pokusy o jejich pěstování. Lanýže jsou potenciálně zajímavou zemědělskou komoditou, což platí zejména o lanýži letním. Návštěvníkům teplické hvězdárny bude ve čtvrtek 18. června o stále ještě trochu tajemných lanýžích vyprávět mikrobiolog doc. RNDr. Milan Gryndler, CSc. z Přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
Počasí má leckdy podivný chod. Roku 1341 bylo zaznamenáno: „Byla pozdní, avšak ostrá zima. Na vánoce bylo jako v červnu.“ V polovině června přicházejí takzvaná ovčí chladna, někdy dosti výrazná: „Na den svatého Antonína (13. 6.) roku 1433 jednak ve všech krajích Království Českého spadl sníh neobyčejně veliký, takže lidé nemohli z měst ani ze vsi do vsi jezditi, ani choditi…“ Inu kdo ví, co přinese červen léta páně 2020.
Na světě není nic obyčejnějšího než voda, řeknete si možná. Každému přece teče doma z kohoutku. Pro vědce je však látka s jednoduchým vzorcem H2O stále exotická a záhadná. Proto také vodu i na počátku 21. století stále intenzivně studují. O tajemství „obyčejné“ vody bude ve čtvrtek 28. května v rámci prvního Café Nobel po nucené přestávce na teplické hvězdárně vyprávět fyzikální chemik doc. RNDr. Jan Jirsák, Ph.D. z Ústavu chemických procesů AV ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.
Dne 3. 1. 1117 se silně otřásla země v Lombardii, kde poničila řadu kostelů a veřejných budov. Zemětřesení dosáhlo až do střední Evropy a dostalo se i do našich kronik: „Roku 1117 bylo na mnohých krajinách českých zemětřesení velestrašné, po kterémž v následujícím roce velikánská povodeň následovala.“ Tu zachytil Kosmas: „V měsíci září byla taková povodeň, jaké tuším nebylo od potopy světa na zemi. Neboť naše řeka Vltava, náhle prudce vyrazivší ze svého řečiště, ach kolik vsí, kolik v našem podhradí domů, chalup, kostelů svým přívalem pobrala! Neboť kdežto jindy, ač se to málokdy stává, povrch vody sotva dosahoval podlahy mostu, za této povodně vystoupila voda přes deset loket nad most.“ Vypadá to, že letos nás povodně asi neohrozí a potýkat se budeme spíše se suchem.
Průběh letošní zimy se zdál být velmi podivný a jaro zatím nenarušuje trend. Záznamy kronik z roku 1122 se nám mohou z tohoto hlediska zdát důvěrně známé: „Po tomto roce přišla teplá zima, takže příštího léta jsme neměli led ve skládkách.“ „Trvající sucho od března až do května, kdy nespadl žádný déšť.“ „Také toho roku byla hojná úroda medu a vína, i osení pěkně vzrostlo, ale zrno v klasech nebylo bohaté.“ „Krupobití na mnoha místech v Čechách času letního velké škody na polích zdělal.“
Rok 1479 byl opravdu zvláštní: „Bylo velmi mírné povětří v zimním čase tohoto roku, a to takové, že v únoru již kvetlo mnoho rostlin. Lupáč píše, že během měsíců listopadu a prosince roku minulého a ledna a února tohoto roku trvalo velmi mírné povětří.“ „V tomto roce se dvakrát urodila jablka a hrušky a hned po druhé úrodě přišly veliké deště.“
Přístroje druhé generace, které jsou nyní instalovány na dalekohledech VLT Evropské jižní observatoře (ESO), umožňují dříve nemyslitelná pozorování. Přístrojem SPHERE s extrémní adaptivní optikou je možné zobrazení protoplanetárních disků, obřích exoplanet, ale i planetek naší sluneční soustavy. Právě o novinkách ve výzkumu planetek bude ve čtvrtek 20. února na hvězdárně v Teplicích povídat planetární astronom doc. Mgr. Miroslav Brož, Ph.D. z Astronomického ústavu Matematicko-fyzikální fakulty UK v Praze.
Podle záznamů z kronik vyšlo hodnocení roku 1159 takto: „Od konce května 1159 až do počátku 1160 panovalo neobyčejně velké sucho, zvláště v Itálii byl značný nedostatek dešťů.“ Podle nepříliš optimistických předpovědí klimatologů a meteorologů nás letos čeká podobný scénář. Ale pojďme už se podívat na únorovou oblohu.
O vývoji krajiny střední Evropy po konci doby ledové toho v obecných rysech víme poměrně hodně. Nastal čas podívat se na výjimky z obecností, na místa ve zmizelé krajině, kde bylo něco „jinak“. Jak prozradí malakoložka doc. RNDr. Lucie Juřičková, PhD. z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty pražské Univerzity Karlovy ve čtvrtek 16. ledna na teplické hvězdárně, šnečí ulity zachované v různých typech sedimentů nám takové detailní pohledy umožňují.
Roku 1139 muselo být slunce bouřlivé. Kanovník vyšehradský počátkem března zaznamenává na noční obloze světelné jevy, které považujeme za polární záře: Dne 1. března bylo viděti červená znamení na neobyčejném místě od soumraku do svítání. Rok před tím je zaznamenal několikráte. Rok 1139 však pokračoval dalšími událostmi: „Dne 19. července se zatměla obloha, neboť dým neobyčejně smrdutý se vznášel a kouřilo se bez přestání dnem i nocí. Ta tma tak trvala celý týden a 24. července neobvyklé temno o polednách zastínilo povětří hnilobným puchem, který jakoby vycházel z pekla a dráždil čich a lidi. Někteří také říkali, že viděli jakousi trhlinu na slunci.“Tým Serveročeské hvězdárny a planetária v Teplicích, p.o. vám přeje ty nejkrásnější Vánoce a šťastný nový rok.
A nezapomeňte se občas podívat vzhůru. :)
